V Brně se chystá sraz sudetských Němců. V jedné internetové diskusi jsem si přečetla, že Němci nás stejně mají za úplný póvl, podřadné lidi druhé kategorie… zajímavý, řekla jsem si. Má zkušenost je úplně jiná. 

Žila jsem v Německu dlouhá léta, a i když musím souhlasit, že i mně se stávalo, že nikdo nespadl na zadek z toho, když jsem řekla, že jsem z Česka, mou vstupenkou a věrnou spojkou do německé společnosti byli sudetští Němci. Lidé, kteří mají sami nějakou vazbu na naši zemi a kterým jsem nikdy nemusela nic moc vysvětlovat. 

Jedním z nich je Gerold. Gerold pochází z pražského Smíchova a jeho životní motto, které často opakuje (teď ke stáru obzvlášť), zní: “Celý skutečný život je setkávání.” 

V různých obdobích svého života přemýšlím, co to pro mě znamená. Jedna myšlenka, která se mi vrací v posledních měsících, je, jak moc nás od toho opravdového, skutečného setkávání s ostatními lidmi a také od opravdového, skutečného života dělí všechny naše strachy a obranné mechanismy, krunýře, které si v průběhu svého života oblékáme. 

Nic proti nim, chápu moc dobře, proč je nosíme. Prostě když v životě uděláme jednou nějakou zkušenost, která je pro nás bolestná, stejnou bolest nechceme znova opakovat, takže se obrníme a jdeme dál. Možná se nám trochu zúží pohled, možná nám krok trochu ztěžkne. Ale za to: nebýt znova zraněn, nám to většinou stojí.

Cestou životem sbíráme další a další krunýře. Některé jsou z našeho dětství, některé z dospívání, některé z dospělosti a některé třeba souvisí se zkušenostmi naší rodiny.

Jenže: proud života v nás stále proudí. A někdy nám může v našem pancéři začít být těsno. To jsou pak ty chvíle, kdy cítíme, že reagujeme jinak, než bychom ve skutečnosti chtěli. Že děláme (a nebo říkáme) věci, které bychom vlastně chtěli dělat (a říkat) jinak. Že ale to je nějaký zvyk, nějaká automatická reakce, kterou se nám prostě nedaří změnit. 

Jenže: veškerý skutečný život je setkávání. Vylézt z ulity se mnohdy odvážíme až tehdy, když nám někdo podá ruku, a řekne: “Pojď, já tě doprovodím.” 

Pokud na tuhle větu čekáš, jsem tu. Můžeme se podívat na tvoje krunýře, tvoje obranné mechanismy a strategie, které už ti jsou těsné, a s pomocí EMDR je uvolnit. 

Protože ten proud života, který v sobě máš, si zaslouží proudit naplno. 🤍