Mohla to být i prababička nebo třeba táta. Každopádně to, koho si vybíráme za své partnery, je s rodinnou historií svázáno více, než se na první pohled může zdát. Partnerský život řeší snad každý z nás. Někdo občas a někdo pořád. Každopádně pro většinu z nás představuje spokojené partnerství jeden z hlavních pilířů životního štěstí. 

Existují různé teorie, proč si vybíráme takové partnery, jaké si vybíráme. Jedna z nejzábavnějších, kterou jsem slyšela, je ta, že partner nám musí “vonět”, tj. že musí mít dostatečně odlišné geny od těch našich. O téhle teorii toho moc nevím, ale přiznám se, že mě osobně přijdou zajímavější takové koncepty, které nejsou čistě materialistické, ale mají nějaký hlubší přesah. A tak jsem zapátrala v pramenech, které se věnují transgeneračním přenosům, a objevila jednu zajímavou tezi, která vysvětluje naši volbu partnera s ohledem na rodinnou historii. Pojďte se začíst. 

Teorie vztahové vazby říká, že pro to, jak náš pozdější partnerský život vypadá, je velmi podstatné to, jak vypadalo naše dětství a jaký vztah jsme měli s osobou, která se o nás nejvíce starala. V našich podmínkách je to nejčastěji máma, může být ale klidně i táta nebo babička (doplňte si). 

Dalším typem vazby je tzv. ne-bezpečná vztahová vazba. Ta nastává, když se pečujícím nedaří úplně reagovat na dítě tak, jak to potřebuje. Když dítě dospěje, ke svým intimním vztahům přistupuje tak, že se jim buď vyhýbá (většinou nevědomě) a sabotuje se, kde může, hlavně aby se nepovedly. Může taky nastat druhý extrém, a to když vztah k druhému člověku klade nadevše, dokonce nad vztah k sobě samému. V partnerském životě dovedou dělat pořádné problémy oba extrémy.

A jak to souvisí s transgeneračními přenosy? Sabine Lück, německá psychoterapeutka, která se věnuje tématu již více než třicet let, odpozorovala při své práci jednu zajímavou skutečnost: Při výběru partnera nevědomě toužíme po tom, aby naše potřeby, které v dětství nedostaly prostor, byly konečně naplněny. Prostředí blízkého vztahu k tomu zdánlivě nabízí ideální podmínky. Naše nenaplněné potřeby z dětství velmi často souvisí s nějakou ránou, kterou rodina zažila. A právě výběrem partnera, který má potenciál tuto ránu zhojit, se i my snažíme, aby se rodina opět “uzdravila”. 

Příklad: Anetina maminka v dětství ztratila oba rodiče. Musela se tedy velmi brzy osamostatnit, osvojila si přístup, že všechno musí zvládnout sama. Automaticky k tomuto přístupu vedla i svou dceru, ze které se tak stala také velmi samostatná bytost. Samostatnost a tvrdé lokty navenek však byly vykoupeny pocitem velké nejistoty, který hlodal zevnitř. Aneta prostě nikdy nezažila pocit, jaké to je, když máma je vaším největším fanouškem a věří ve vás. V dospělosti do jejího života vstoupil Petr. Petr vedl úplně obyčejný a klidný život. A měl jednu úžasnou schopnost, že Anetě prostě věřil. Díky této důvěře mohla Aneta znova vybudovat i tu svou vnitřní.

Každý vztah může mít neuvěřitelně hojivý potenciál pro naše rány. Problém však nastává, když kvůli své představě, jaký partner má být a jak se má chovat, nevidíme, kým skutečně je. Tento princip samozřejmě funguje i obráceně: také nás si náš partner vybral z určitého důvodu. Pokud také jeho motivace nebereme dostatečně vážně, může se nám pomaličku roztáčet kolečko vzájemného nepochopení a kupících se zklamání…

 Právě zvědomování si toho, jak naše vnímání světa ovlivňuje historie naší rodiny, nám může pomoct chápat, jaké dynamiky hrají v našich vztazích roli: a usměrňovat je tak, aby vedly k naší opravdové spokojenosti. 

Na závěr mám pro vás jedno malé cvičení: Zavřete oči a zkuste si představit svého ideálního partnera. Opravdu toho nejideálnějšího, o kterém jste si mysleli, že neexistuje. Ve vaších představách právě dostává svou naprosto reálnou podobu… A nyní si zkuste říct: kdo v dětství mi měl poskytnout to, co právě tento partner? A proč se tak nestalo? Dost pravděpodobně vás toto cvičení navede směrem, kde nějaká ta prastará rodinná bolest leží. 

Chcete zjistit, co konkrétně to může znamenat ve vašem životě? Přidejte se do FB skupiny Transgenerační přenosy.

Nebo se mi ozvěte a můžeme se na to podívat společně.